Stabat Mater

          Franciscus Jacopone da Todi († 1306)


SEQUENTIA -
SEKVENCE -
Stabat Mater dolorósa
juxta Crucem lacrimósa,
dum pendébat Filius. 		Stojí Matka zarmoucená,
slzy prolévá a sténá
u Kříže, kde Syn jí pněl.
Cujus ánimam geméntem,
contristátam et doléntem
pertransívit gládius. 		Její duši bědující,
plnou smutku, bolestící,
pronik' meč a v hrudi tkvěl.
O quam tristis et afflícta
fuit illa benedícta
Mater Unigéniti! 		Kterak sklácena je Panna,
jak je smutná požehnaná,
která Boží Matkou jest!
Quć mćrébat et dolébat,
pia Mater, dum vidébat
nati pśnas íncliti. 		Jak jen lkala, naříkala,
Rodička když nazírala
na slavného Syna trest!
Quis est homo, qui non fleret,
Matrem Christi si vidéret
in tanto supplício? 		Kdož by mohl neplakati,
kdyby viděl Krista Máti
v tomto ponížení zlém!
Quis non posset contristári,
Christi Matrem contemplári
doléntem cum Fílio. 		Komu srdce nerozdírá,
když na Matku Boží zírá,
kterak truchlí se Synem!
Pro peccátis suać gentis
vidit Jesum in torméntis
et flagéllis súbditum. 		Pro hřích z rodu svého lidí
Syna na mučidlech vidí,
vidí metly, příval ran.
Vidit suum dulcem Natum
moriéndo desolátum,
dum emísit spíritum. 		Zří jej zmírat oko Matky,
zří, jak opuštěn Syn sladký,
zří, jak pustil duši Pán.
Eja, Mater, fons amóris,
me sentíre vím dolóris fac,
ut tecum lúgeam. 		Eja, Matko, lásky zdroji,
dej mi cítit bolest svoji,
dej, bych s tebou zaplakal!
Fac, ut árdeat cor meum
in amándo Christum Deum,
ut sibi compláceam. 		Dej, by srdce moje plálo,
dej, by Boha milovalo,
bych si Krista oblíbil!
Sancta Mater, istud agas,
Crucifíxi fige plagas
cordi meo válide. 		Prosím o to, Matko milá,
bys mi rány v srdce vryla,
dej, by můj byl Kristův Kříž,
Tui nati vulneráti,
tam dignáti pro me pati,
pśnas mecum dívide. 		Každá rána, jež mu dána!
Muka Pána požehnaná
se mnou, Matko, rozděliž!
Fac me vere tecum flere,
Crucifíxo condolére,
donec ego víxero. 		Dej mí s tebou slzy líti,
se Synem dej soustrast míti,
dokud budu žíti jen!
Juxta Crucem tecum stare,
et tibi me sociáre
in planctu desídero. 		Dej mi místo vedle Kříže,
společenství svojí tíže,
dej, ať sdílím bol a sten!
Virgo vírginum prćclara,
mihi jam nos sis amára:
fac me tecum plángere. 		Panno Panen, v celém žití
nemáš mi již trpkou býti,
se mnou, Matko, sdílej pláč!
Fac, ut portem Christi mortem,
passiónis fac consórtem,
et plagas recólere. 		Dej, bych snesl, Pán že klesl,
k účastenství muk se vznesl,
sčítat rány - dáti rač,
Fac me plagis vulnerári,
fac me Cruce inebriári
et cruóre Filii. 		bych byl ranou Syna zraněn,
Křížem opojen a chráněn,
krví Syna očištěn.
Inflammatus et accensus,
per te, Vírgo, sim defénsus
in die judícii. 		Zbaven věčných žárů trudu,
skrze tebe chráněn budu,
Matko Páně, v soudný den!
Fac me Cruce custodiri
Morte Christi praemuniri
Confoveri gratia.
[Christe, cum sit hinc exíre,
da per Matrem me veníre
ad palmam victórić.] 		[Až mi bude odtuď jíti,
Kriste, rač mi uděliti
Matkou palmu vítěznou!]
Quando corpus moriétur
fac, ut ánimć donétur
Paradísi glória.
Amen. 		Tělo bude umírati,
duši mé pak račiž dáti
slávu Ráje blaženou!
Amen.