7. LEDNA

"Ať je každý přesvědčen, že jen v té míře pokročí v duchovním životě, v jaké se odpoutá od své sebelásky, od vlastní vůle a od vlastního prospěchu."

"Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho zanedbávat a druhého mít v lásce, anebo se prvního bude držet a na druhého nebude dbát" (Mt 6,24).

Srdce nesmí být rozděleno. Tu část, která je zatížena a nakažena pozemskými sklony, Bůh nepřijme.

Jedinou příčinou naší nevýraznosti a malátnosti je, že milujeme Boha jenom tak, abychom sami sebou nemuseli pohrdat. Zkrátka pokulháváme na obě strany. "Jak dlouho budete kulhat na obě strany" (1 Král 18,21)? Proto se tak loudavě a nejistým krokem povznášíme k milování nebeských věcí.

Dřevo, pokud je nasáté vlhkostí, nehoří. S naší duší je to podobné: jsme plni pozemských věcí. Čím méně k nim lneme, tím více jsme schopni myslet rozumně a chápat věci nebeské. Naše duše se musí oprošťovat, aby mohla žít svým vlastním životem.

Přirozený pud je nerozumný: bude se vlastně vždycky bouřit proti rozumu, proti vyšším a světějším citům a snažit se je svou přirozenou tíhou strhávat k nízkým věcem. Abychom tento pud dovedli ovládnout a proměnit v duchovní život, k tomu je nám zapotřebí velké rozhodnosti.