15. LEDNA

"Můj Bože, kéž by tě lidé jen znali!"

Každý člověk touží docela přirozeně po poznání. U mnohých je tato touha - poznat věci - tak silná, že se z toho důvodu zřekli všeho majetku a všech hodností. Než jak marné a povrchní je celé vědění smrtelného člověka! "Proč lpíte na tom, co je marné a ženete se za nepravdou" (Žl 4,3)? "Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v Božích očích pošetilost" (1 Kor 3,19).

Marně se snažíme a maříme čas. Kolika věcem se naučíme, tolik a ještě více jich neznáme. Dokud se nepokusíme důkladně a opravdově vzdělat v poznání Boha a v lásce, která z něho prýští, nerozjasní se v naši duši, nýbrž zůstaneme v temnotách.

K poznání Boha nepotřebujeme obzvláštního důvtipu ani pečlivého učitele, ani velké knihovny. Poznání Boha se získává v pokorném tichu a v samotě srdce bez hluku slov. Bůh "ukryl tyto věci před moudrými a chytrými a odhalil je maličkým" (Lk 10,21).

V nebi oblažuje právě poznání Boha. Jak snadno se tedy můžeme stát blaženými! Nauč se jen způsobu, jak k tomu dospěješ: "Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha" (Mt 5,8).