17. LEDNA

"Opustit Boha pro Boha je pro duši velikým ziskem, žádnou ztrátou."

Pravá láska nevidi vlastni prospěch. Upřeně se dívá jen na to, co se líbí milované bytosti. Kdybychom milovali jinak, milovali bychom jen sebe, ne Boha. Nedávali bychom darem, nýbrž jen vyměňovali: co za to? To je postoj zaměstnanců k zaměstnavateli a ne synů k otci.

I duchovni útěchy, pokud pocházejí od nás, musí nám být podezřelé. Čím méně se na nějakém skutku podílí naše vlastní vůle, tím více je tento skutek milejší Bohu. I kdybys měl svatou vůli, opustíš-li ji však pro Boha, vyplníš tím vůli ještě světější.

S Bohem nás nespojuje jen modlitba. Také není vždy nejlepši to, co je největší. Nejsvětější je to, co se nejvíce přibliží vůli Boží.

Slibuje-li Bůh, že "každý, kdo opustí domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane" (Mt 19,29) "už nyní v tomto čase - a v budoucím věku život věčný" (Mk 10,30), co dá asi tomu, kdo opustí Boha pro Boha?

Kdo dá více, více také dostane.