19. LEDNA

"Život by se mi stal nesnesitelným, kdybych ve své duši objevil něco pouze lidského, co Bůh ještě nepronikl."

Jedna ze starých filozofických zásad říká, že to, co je opravdu dobré, musí být dobré v každém směru. I sebemenší nedostatek činí věc už nedokonalou. - Šťastným se staneš tedy jenom tehdy, když se buďto všeho zřekneš, anebo když všeho dosáhneš. Štěstí je velmi choulostivou záležitostí: chybí-li ti totiž něco, už jsi nešťastným. A aby ti nic nechybělo, musíš milovat jedině Boha.

Kdo už jednou zakusil. Boha, tomu se pak už všechno ostatní jenom protiví. Poněvadž ho sám Bůh nasytil nevýslovnou rozkoší, netouží již po žádném jiném stvořeném pokrmu, i kdyby byl snad nevím jak chutný.

Žádný předmět se nevznese do výše, pokud nepřekoná zemskou přitažlivost. Podobně se ani duše nepovznese k nebi, poutá-li ji sebemenší náklonnost k něčemu pozemskému.

Všechno, co jsi a co máš, pochází od Boha, a proto Bohu také patří. Nevrátíš-li mu tedy opět všechno, dopouštíš se na něm určitého bezpráví. Celou svou láskou jsi zavázán Bohu, nemůžeš ji dělit. I když ji dáš celou Bohu, zůstaneš za tak mnohé stále ještě dlužníkem. A což teprve, kdybys chtěl část své lásky věnovat jinému?