21. LEDNA

"Kdyby bylo možné, aby byl bez vlastní viny zavržen člověk, který opravdu miloval Boha, pak by snáze snášel všechny pekelné tresty než poslouchal rouhání, jímž zavržení proklínají Boha."

Tělesný trest, poněvadž jej ukládá Bůh, není zlý, ba právě naopak! Trest za hřích usmiřuje uraženou Boží spravedlnost. Rouhání však musí nenávidět jak Bůh, tak i člověk, který opravdu miluje Boha.

Páchané bezpráví na milované osobě je pro milujícího člověka tím nesnesitelnější, čím vroucněji ji miluje. Když nemůže toto bezpráví ani odvrátit, ani pomstít, je dvakrát nešťastný: trpí sám a trpí i ve druhém.

Kdo klade sám sebe až na druhé místo (viz Lk 14,26), dokáže trpět. - Který nepřítel by se neradoval, když je jeho protivník trestán? Vidět však jak je urážen ten, kterého milujeme a přihlížet k tomu bezmocně, znamená trpět.

Je-li nám zatěžko vidět trpět nevinného, je jistě těžším, když vidíme trpět našeho dobrodince. Nemělo by být pro nás tím nejtěžším slyšet jak je urážen - jak trpí - Bůh, dobrota sama, nekonečné dobro?