1. ÚNORA

"Nemocný ať klidně zanechá namáhavých prací, které dělají zdraví. Náhradou za ně ať se spokojí s klidnou odevzdaností a trpělivostí, aby prací nezničil slabé tělo."

Nemocní mívají velké plány. Chtějí toho hodně udělat, jen jak pomine nemoc. Ovšem klamou se. Pokládáme to za horlivost, ale je v tom jen smyslnost: nejde přitom ani tak o tajné přání pracovat, jako spíše o to, abychom vyvázli z útrap nemoci.

Proč toužíš tolik po mimořádných příležitostech? Lůžko je teď tvým bojištěm a úrodným polem. Ani po mučednictví nemusíš prahnout. Máš katany - své nemoci, máš žalář - své lůžko. Dovedeš-li toho využít, nemoc ti otevře bránu k velikým zásluhám.

Kdyby Bůh potřeboval tvé práce, dal by ti k tomu i potřebné síly. Žádá na tobě trpělivost, ne oběti. Očekává od tebe odevzdanost do své vůle a ne práce v potu tváře.

Velké práce, po nichž toužíš, se zrodily v tvé vůli, ne ve vůli Boží. O co je ti vůle Boží světější než tvá osobní přání, o to je ti teď jako nemocnému - nemoc užitečnější než sám apoštolát.