6. ÚNORA

"Děláš si starosti o příští měsíc, ba dokonce o příští rok? Ubožáku, odkud čerpáš naději, že budeš tak dlouho žít?"

Každý den nám přináší dost důkazů o lidské pomíjejícnosti. Na tak vratkém základě budujeme ve své neprozřetelnosti bůhvíjaké vzdušné zámky! Když si nemůže tedy nikdo slibovat s jistotou zítřek, měli bychom žít tak, jako bychom měli ještě dnes zemřít.

Ve věci naší spásy je jakýkoliv odklad nemístný. Život uplyne rychle a s ním končí i možnost našich zásluh. Vezmi rozum do hrsti: nemáš-li jisté, co ti přinese zítřek, žij pro dnešek, postarej se teď hned o svou spásu.

Co se rychle vykoná, zaslouží si dvojí chválu: že to bylo vykonáno a že to bylo vykonáno rychle. Kdybys to byl odložil, připravil by ses sám o obojí chválu. Rozhodně si nezaslouží, aby byl nazýván velikým ten, kdo nejedná podle zásady: co můžeš vykonat dnes, neodkládej na zítřek.²

Žádná květina není tak pomíjející ani sklo tak křehké, jako naděje na delší život: kolik nehod a neštěstí může denně ukončit náš život!

² Zde naráží P. Hevenesi na Alexandra Velikého, macedonského krále (356-3:23 př. Kr.), který si vytyčil zásadu: "Nic neodkládat na zítřek, co může být vykonáno už dnes". Alexandr (jako král od r. 336) podnikl válečné tažení přes Malou Asii, Palestinu, Egypt, Persii až do Indie. Jeho říše (jednotný kulturní prostor tzv. helenismu) měla velký význam pro pozdější rozšíření křesťanství.