10. ÚNORA

"Kdo touží vykonat ve službě Boží velké věci, ať si příliš nezakládá na svém rozumu."

Základem jak vlastního, tak i cizího pokroku ve ctnosti je pokorné smýšlení. Pokud se něco buduje bez tohoto smýšlení, je to předurčeno ke zkáze.

Ctnost, i když je vrchol všeho, nemiluje výšiny. Je umírněná a raději se drží stranou. Bůh je sice na nejvyšším místě, avšak i k němu vede jediná cesta: cesta pokory.

Dobrotu nějaké věci nesmíme hledat v její velikosti, nýbrž její velikost v její dobrotě. Bůh si cení více toho, kdo se méně cení. Toho, kdo se nepřeceňuje, zahrnuje Bůh svou přízní.

Jako "se důvěrně stýká se spravedlivými" (Přis 3,32), tak také rád spolupracuje s pokornými. Bůh, který svou čest nikomu jinému nedává (viz Iz 42,8; 48,11), bývá vyvýšen pravě naším ponížením. Kdykoliv se tedy z lásky k němu ponížíme, oslavujeme ho nejvíce.