26. ÚNORA

"Kdybychom si měli vyprosit od Boha nějaké znamení co se jeho vůle týká, musili bychom prosit především o více jasnějších znamení pro zachováváni přikázáni než pro plnění evangelijních rad."

"Člověk jen se schopnostmi přirozenými se brání přijmout ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha" (1 Kor 2,14). Proto slyší-li o Kristových radách, vůbec je nechápe. Vidí v nich jen nesnadný život a ne jejich vnitřní životodárnou sílu. Dívá se jen na zevnějšek, poněvadž k jádru jeho otupělý zrak vůbec nepronikne. Proto je jen málo lidí, kteří si vezmou evangelijní rady k srdci.

Bůh projevuje svoji zvláštní lásku vůči těm, které volá k plnění evangelijních rad. Oč je vznešenějšÍ postavení synů před služebníky, o to větší je láskyplné snížení se Boha k těm, kterým nabízí hodnost svých dětí.

Naše skutky zůstávají vždy daleko za našimi předsevzetími. Domníváš-li se, že ti stačí, abys zachovával toliko přikázání, jsi na nejlepší cestě, že podlehneš pokušení a setřeseš se sebe toto jho.

Žádný moudrý člověk, má-li tu možnost, nebude vůbec váhat zvolit si to nejlepší. Větší jistotě dáváme přece přednost před nejistotou. Proč by měla být tedy péče o duši menší a její spása až na druhém místě?