5. BŘEZNA

"Ponechávám tvému moudrému rozhodnutí, není-Ii nyní lepší postavit se proti všemu pozemskému se slovy: "Co to prospěje člověku?" (Mt 16,26), než zakrátko nato marně zaúpět: Co mi to prospělo!"

Květy se líbí, pokud jsou čerstvé. Než jak dlouho to trvá. Jakmile uschnou, vyhodí se. Podobně těší všechny pozemské věci: jen pokud trvají. Jak krátký to okamžik. Rychle pominou. Samotné jejich užívání budí znechucení.

Pokud žiješ v nadbytku nebo v rozkoších, mysli si, že je to pouhý sen. Jakmile ze spánku procitneš, nic nenalezneš ve svých rukou. A co je takový sen? Jak dlouho ti prospěje?

Jakýkoliv stupeň štěstí, po kterém můžeš zatoužit, přináší s sebou jen pomíjející radosti. Jako z rakety, která se zářivě vznese do výše, zůstane za okamžik jen trochu dýmu. A za tím dýmem se honit? Jaký je z toho užitek?

Jen to prospívá, co věčně prospívá, co napomáhá k dosažení věčné blaženosti. Všechno, co jí překáží, škodí nejvíce.