8. BŘEZNA

"Všechen med z květů celého světa neobsahuje tolik sladkostí, kolik jí má ocet a žluč Pána Ježíše."

Světské rozkoše si uchvátily neprávem název štěstí. Tento název jim nepřísluší, poněvadž není většího neštěstí, než se nechat klamat pouhým zdáním štěstí. Příčinu věčného zavržení nemůžeš přece pokládat za štěstí!

Rozkoš dráždí naší žádostivost, nenasycuje ji však. Neuspokojuje srdce, nýbrž znepokojuje je. Kapka poskytnuté sladkosti se brzy změní v moře hořkosti: člověk si za trochu příjemnější okamžik kupuje věčné neštěstí.

Jako dovedou včely udělat sladký med i z hořkých bylin, tak i rozjímání utrpení Páně poskytuje člověku hojnost sladkosti, i když je málo těch, kteří ji chtějí okoušet. To je ona posvátná moc této kouzelné alchymie.

Sladkosti, které nabízí svět, hořknou, kdežto všechno hořké sládne, myslíme-li při tom na utrpení Kristovo.