17. BŘEZNA

"Čím více se zdá něco beznadějným, o to více doufej v Boha: kde zklame lidská pomoc, pomůže sám Bůh."

Tam, kde nic nechybí, není ani místo pro naději. Kde je všeho hojnost, důvěřuje se jen věcem stvořeným, nikoliv však Bohu.

Běda tomu, kdo by spoléhal jen na svou sílu! Kdo by se opíral jen o křehkou třtinu, když se může opřít o pevný sloup? Naděje přestává být nadějí, ztrácí svou sílu, spoléháme-li jen na viditelné prostředky.

Bůh se raduje, vidí-li nás uprostřed nebezpečí a dokonce dopouští, abychom zůstali bez lidské pomoci. Raduje se totiž z naší naděje v jeho pomoc a z našeho poznání, že naše spása je v jeho rukou. Otálí-li s pomocí, tak jen proto, aby posílil ještě více naši naději.

Jestliže jsi přišel o majetek, opouštějí-li tě tvoji příznivci, pak důvěřuj co nejvíce. Stačí ti přece jeden jediný přítel a ochránce, bez něhož všichni ostatní stejně nic nezmohou.