28. BŘEZNA

"Jak se mi protiví země, zadívám-li se na nebe."

Jsme stvořeni pro vyšši věci a ne proto, abychom se těšili jen z věcí pozemských. Již svou přirozeností tíhneme k vyššímu. I naše vzpřímená postava naznačuje náš směr k nebi a donucuje nás takřka obracet k hvězdám nejen oči, ale i srdce.

Nebe je naší vlastí (Fil 4,20: "My však máme svou vlast v nebi"), země jen vyhnanstvím (Žid 11,13: "Ti všichni ... jsou na zemi pouze jako cizinci a přistěhovalci"). Nebe je blaženost sama, země bída a utrpení. Proto vzhůru s našimi touhami a žádostmi! S určitou nevážností se dívej na zemi, s láskou však vzhlížej k nebi.

Pohrdej zemí a jejími zdánlivě dobrými dary. Mnohé z nich jsou dokonce zlé: dělají člověka zlým anebo mu překážejí na cestě k nebi.

Sdílíme-li určité pozemské radosti i se zvířaty, činí nás nebeské radosti rovnými andělům. Ony jsou nízké, tyto čisté, ony pomíjející, tyto věčné.

Prahněme po věčných, velkomyslně odmítejme časné!