1. DUBNA

"Lidé vysokého společenského postavení a vzdělání by měli více opovrhovat sami sebou, vší nadneseností a slávou než si ukládat tělesná pokání. To je pro ně důležitější a přednější."

Pokora uprostřed hodností a slávy je ctnost zrovna tak řídká jako veliká. Sklání-li se nízký keř tamaryšku k zemi, není to nic zvláštního, ohne-li se však vysoký cedr hluboko k zemi, je to něco neobyčejného.

Heslo, že se má čest stejně hájit jako život, je heslem ctižádostivých lidí. Učení Kristovo, který si zvolil být "lidmi hanoben, davem opovrhován a posmíván" (Žl 21,7), je od toho daleko vzdáleno!

Chceš-li se stát velikým, dosáhneš toho pokořováním sama sebe. Nemá-li svět nic vznešenějšího než čest, pak není jistě maličkostí touto ctí pohrdnout. Člověk se tím povznese nad to, co svět pokládá za největší.

Pokořovat se však jen slovy je něčím běžným, co dělají i pyšní lidé. Dokáže-li se však ctnost povznést tak vysoko, že nedbá toho, že se jí pohrdá, dostala se až na vrchol dokonalosti.