3. DUBNA

"Nepouštěj se s nikým do dlouhých zbytečných rozhovorů, zvláště ne s lidmi nechápavými a omezenými. Věnuj jim však svou pozornost a vyslechni je trpělivě, aby si mohli ulehčit svému srdci."

Právě to, že někdo ulehčil svému zahořklému srdci, poněvadž mohl svěřit své starosti důvěrnému člověkovi, bylo nejlepším lékem proti nemoci, která se zdála být nevyléčitelnou.

I lékař musí nemocného nejdříve vyslechnout, nechce-li se zmýlit. Nemocný ví totiž nejlépe jak trpí, poněvadž on to cítí a jeho to bolí. Již pouhým vyslechnutím může lékař nemoc aspoň trochu zmírnit, i když ne zcela vyléčit. Bylo by tedy velmi kruté, kdyby mu nechtěl tímto tak snadným prostředkem ulevit.

Pouhým postěžováním se dá bolest aspoň zmírnit, poněvadž se o ni dělíme s tím, kdo nám naslouchá. Důležité však je, aby nemocný nebo sklíčený člověk nalezl nejen ochotný sluch, nýbrž i přátelské srdce, které dokáže laskavými a něžnými slovy mírnit pocity bolesti.

Rozpoznání choroby je předpokladem úspěšného léčení. Snadněji lze však poznat příznaky tělesné než duševní nemoci, neuvede-li je nemocný sám. A tak ani lékař nepředepíše vhodné léky tělu, ani kněz duši, nevyslechnou-li oba trpělivě nemocného.