4. DUBNA

"Jediná ctižádost je oprávněná: milovat Boha a za cenu této lásky růst v milování."

V lásce spočívá štěstí člověka, ne však v oné slepé vášni, která člověka jen klame tím, že mu slibuje rozkoš, naplňuje ho však hořkostí a vydává dobro falešné za pravé. Štěstí spočívá v lásce rozumné, která miluje pravé, věčné a nezměnitelné dobro.

I sebenepatrnější část Boží lásky je sladší než všechno to, co svět tak lživě prohlašuje za věc hodnou lásky. Kdo tuto okusí, pojímá ho jen ošklivost. Lásku Boží však nedovede nikdo, kdo ji nemá, ocenit. čím vice ji požívá, tím vice si ji žádá.

Milovat znamená vlastně dovést se radovat ze štěstí toho, koho máme rádi. Jako by toto štěstí bylo naším štěstím. Jak veliké je tedy moje štěstí: miluji-li Boha, podílím se na všem, co je a co má! Kéž nemyslím na nic jiného, o nic jiného neusiluji než o to, abych tebe, Pane, miloval!

Boha milovat znamená spočinout ve středu vesmíru. Mimo něj není žádný klid, v jeho okruhu se vše pohybuje.

Nespočineš-li tedy v lásce Boží, nenajdeš nikdy a nikde odpočinek.