10. DUBNA

"Nemysli si, že tvá horlivost v duchovním životě utrpí škodu, jestliže dopřeješ své přirozenosti to, co nutně potřebuje."

Lidská důstojnost je veliká. člověk je stvořen k obrazu Božímu. Je dědicem nebeského království, milostí Boží se podíli na nadpřirozeném životě, je vnímavý pro ctnost. Aby se tím nevyvyšoval, má kromě duše i tělo s jeho slabostmi.

Čas, který věnujeme péči o tělo, není ztracený. Osel slouží svému pánu i když se pase nebo odpočívá. Podobně máme i svému tělu dopřát odpočinek, abychom potom mohli o to lépe pracovat.

I lidský duch se unaví. Nemůže se nepřetržitě věnovat duchovním cvičením, i kdyby snad chtěl. Nemá-li luk prasknout, nesmí zůstat stále napjatý. Stejně tak potřebují občas přerušit práci náš duch i naše tělo.

Kdo příliš mnoho dělá, neudělá nic. Unaví se a je po práci. Proto je zapotřebí mírnit pracovní zápal. Přeplníš-li lampu olejem, její světlo nezvětšíš, nýbrž uhasíš.

A proto všeho s mírou, jen to zajišťuje vytrvalost v práci!