12. DUBNA

"Zdržovat se svatého přijímání jen proto, že nepociťujeme sladké útěchy, by bylo asi něco takového, jako kdyby chtěl někdo zemřít hladem jen proto, že mu jídlo nevoní."

Tělesnému zdraví neprospívají vždy více ty pokrmy, které lahodí jen chuti. Ani svaté přijímání, které je doprovázeno sladkými pocity, se nesmí pokládat za prospěšnější pro duši.

Obyčejný chléb sytí a dodává novou sílu. Vybraná jídla prospívají jen chuti, ne žaludku. Pravá zbožnost se projevuje živou vírou, silnou nadějí a opravdovou láskou. Obejde se bez uroněných slz a citového rozechvění.

Něžné citové zanícení při pobožnostech je požitkem tělesným, ne duchovním. Kdo po něm touží, nehledá Boha, nýbrž sebe. Pouze dětem jsou sladkosti velkou pochoutkou. Eucharistie je pokrmem srdce a duše a ne lahůdkou pro chuť a ústa.

Kdo se zranil, hledá ošetření. Nehledí na to, je-li to nemilé, jen když mu to pomáhá. Jak nemoudrým by byl ten, kdo by chtěl užívat jen sladké léky.