20. DUBNA

"Kdo jednou poznal Boha, toho povznese k Boží lásce nejen pohled na hvězdné nebe, nýbrž také prostá rostlina nebo jakákoliv nepatrná věc."

Jako oheň, jehož plameny docela přirozeně šlehají vzhůru, tak i lidské srdce, které miluje Boha, nepotřebuje nic k tomu, aby se k němu povzneslo. Je k němu tak mocně přitahováno vnitřní silou, že se duše cítí daleko více doma u Boha než v těle.

Oči lásky jsou pronikavé. Láska si nevšímá jen zevnějšku, nýbrž pozoruje důmyslněji a proniká až k jádru, a tak se povznáší od věci stvořené až k jejímu tvůrci. Láska má oči buď tělesné nebo duchovní.

Oči mohou ztratit schopnost vidět světlo, avšak ne Boha. Kdo miluje, vidí Boha všude! I když spí, bdí jeho srdce u předmětu své lásky. Lásce nemůže nic zatarasit cestu: žádná překážka, žádná vzdálenost, žádná temnota. "Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce" (Mt 6, 21).

Kdo miluje Boha, zná jen jeho, nalézá ho všude a vidí jen jeho.