22. DUBNA

"Kdo se zavázal slibem, že opustí svět, aby mohl sloužit Kristu, opouští i svou pozemskou vlast."

Duše, stvořená pro nebe, je svobodná a není vázána na žádnou vlast. Pro ni je celý svět buďto vlastí nebo vyhnanstvím. Duše nesnese, aby ji nějaká zvláštnl náklonnost spoutala svými pouty. Je povznesena nade vše.

Strom je pevně zakořeněný v zemi, z níž vyrůstá. Jenom použitím velkého násilí se dá z ní vytrhnout. Přesadíme-li jej však přesto, přináší daleko více ovoce.

Ať už je tvou vlastí kterákoliv země, je jen údolím slz a dějištěm tisícerých trampot. Jak je tedy směšné, jestliže na ní tak houževnatě lpíme. Vlastí se nestane nikdo ani dobrým, ani zlým.

"Skutečně říkám vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově" (Lk 4,24)! Nevede tedy jinudy - mimo vlast - bezpečnější cesta k nebi? Pak odpadnou překážky ze strany rodičů a příbuzných, pak se upevní naše odvaha dostat se co nejdále vpřed, poněvadž na nikoho nemůžeme spoléhat.

Milujme tedy vlast, ke které směřujeme!