26. DUBNA

"Bylo by stejně velikým zázrakem vidět smutného řeholníka, který nehledá nic jiného než Boha, nebo vidět veselého řeholníka, který hledá všechno možné, ale ne Boha."

Opravdu se může radovat jen ten člověk, který vlastní nejvyšší dobro. Nejvyšší dobro je ohněm bez kouře. Ostatní růže jsou plné trnů a ostatní radosti poznamenány smutkem. Jenom ctnost je doprovázena radostnou myslí.

Hry, hudba, různá představení a zábavy jsou nedokonalými uměleckými prostředky, které nemohou dát člověku pravou radost. Mohou sice na čas smutek nebo bolest utlumit, avšak neodstraní je. Stará rána se znovu otevře, není-li zahojena lékem nezměnitelného dobra.

Ať se rmoutí ti, kteří se nemohou těšit na nebe, poněvadž se nechávají ovládat svými vášněmi. My, kterým je nebe slíbeno: "A každý, kdo opustí... bude mít za podíl život věčný" (Mt 19,29), pijeme z pramene čisté radosti, kterou nám nikdo nevezme, dokud nám ze srdce nevezme Boha.

Spravedlivé, ať se jim stane cokoliv, nic nezarmoutí, poněvadž: "Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému, těm, kdo z Boží vůle jsou povoláni" (Řím 8,28).

Tma nechává proniknout světlo, láska je pramenem dobra.