2. KVĚTNA

"Bůh nás vede dvojím způsobem. Za prvé: vede nás přímo sám. Poněvadž se to děje skrytě, je nám tento způsob neznámý. Za druhé: vede nás prostřednictvím ostatních lidí."

Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou" (Mt 7,14). Jak je šťastný ten, kdo nalezl na cestě k nebi zkušeného vůdce. Bez něho zabočí člověk velmi snadno na cestu do pekla a pád do záhuby je nevyhnutelný.

Bůh chtěl před námi utajit své záměry, abychom se stali bdělejšími a starostlivějšími. Bůh nás nechce učit osobně, aby tím prověřoval naši víru. A abychom co nejvíce rozmnožovali své zásluhy, vyžaduje od nás poslušnost člověku, ne přímo sobě.

I když Duch svatý často mluví v našem srdci, "všichni to nechápou, nýbrž jen ti, kterým je to dáno" (Mt 19,11). Bůh mluví v šelestu něžného vánku (viz 1 Král 19,12), proto od nás vyžaduje jemný sluch. Poněvadž jeho jemný hlas přehlušují bouře vášní, potřebujeme nutně učitele a vykladatele.

"Důvěrně se chová jen k upřímným lidem" (Př 3,32). Pyšní a domýšliví ať nečekají, že je někdy osloví. "Ukryl tyto věci před moudrými a chytrými a odhalil je maličkým" (Lk 10,21).