17. KVĚTNA

"Kdo chce vstoupit do řeholního stavu, ať si je vědom toho, že v něm ani nevytrvá, ani nezůstane šťasten, nepřekročí-li práh oběma nohama zároveň, totiž vůlí i rozumem."

Řeholník nesmí prosazovat sám sebe, svoji vlastní hlavu. Kristus, původce řeholníků, chtěl, aby bylo o něm psáno ve svitku knihy: "Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli" (Žid 10,5 a Žl 39,8-9). Základem a podstatou řeholního života je totiž dokázat podřídit svou hlavu.

Ochotně poslouchat přijde zatěžko jen povaze nepoddajné. Každý má ve své moci, aby si jho zpříjemnil a břemenu ulehčil; bude-li jen chtít to, co chce představený, všechno se mu stane lehkým.

Žádné jho není tak nesnesitelné jako jho, které doléhá na neposlušného: co chce, nemůže a co nechce, musí. To je ustavičným mučednictvím, ovšem bez jakékoliv zásluhy. Takový trpí dvojnásob: sám sobě si je na obtíž, představený je mu na obtíž.

Kdo je však měkký jako vosk a nechá se snadno řídit, je vždycky radostný. Je poddajný a tvárlivý. Stačí mu nepatrný pokyn a nečeká, až ho někdo postrčí.