27. KVĚTNA

"Na to, co je za námi, zapomeňme v milosti Ježíše Krista, prosím, a uhánějme na cestě ctnosti neúnavně vpřed, jako bychom se teprve teď vydali na tak dalekou cestu."

Jako vychladne ohniště, na kterém se denně nezapaluje oheň, tak náchylný je i člověk vrátit se ke svým chybám, jestliže si je denně nesnaží podrobit. Slunce nastupuje denně na svou dráhu. Podobně musíme i my denně znovu začít na cestě ctnosti.

Proč odpíráme duši to, co s tak obratnou péčí dopřáváme tělu? Tělesnou slabost posilujeme denně novou potravou. I duši se má denně dávat potrava. Nedoléváš-li do lampy olej, zhasne světlo i plamen.

Jakýkoliv duchovní poklad, nashromážděný déle trvající horlivostí, rozplyne se v jednom dni, jestliže se denně o něj horlivostí nepečuje. Co by ti prospělo, že jsi již tolikrát zvítězil, jestliže jednou podlehneš.

Neskončí dobře ten, který denně nezačíná. Každodenně se dá špatně jednat. Proto je každodenně třeba formulovat vynikající předsevzetí horlivé vůle a srdci říkat: Začni dnes žít!