11. ČERVNA

"Ti, kterým by byly jejich přirozené schopnosti dopomohly ve světě k velkému štěstí, dosáhnou také větších úspěchů v odhodlaném šíření slávy Boží."

Lakota rodičů, kteří věnují řeholnímu nebo duchovnímu stavu jen ty syny, kteří jsou buď mrzáky anebo duševně zaostalými, je opravdu zavrženíhodná. Je to asi jako když chtěl Kain přinést Bohu jako zápalnou oběť podřadnější dary.

Nejlepším patří věci nejlepší. Kdo přinesl Bohu za oběť něco nedostatečného nebo nedokonalého, nenalezl u něho milost, nýbrž hněv. Je urážkou Boží velebnosti, uctívat ji špatnými dary.

Bůh je štědrý, avšak jen ke štědrým. Zasvětí-li rodina Bohu to nejlepší z dětí, neztratí nic na úctě a vážnosti. Takováto ztráta je vlastně ziskem. Bohu nechybějí ani prostředky, ani dobrota, aby nenahradil i s úroky to, co přijal.

Ti, kteří chtějí, aby se jim sloužilo a sami nechtějí sloužit, kteří se službou u oltáře neposvěcují, nýbrž jen vykrmují, kterým jde o vlnu a ne o ovce, kteří hledají jen sebe a ne Boha, svatokrádežně drancují církevní důchody. Co za to takoví pastýři dostanou? Spíše jaký je za to stihne trest?