13. ČERVNA

"Pronásledováni je dmychací měch, který rozohňuje naši ctnost. Chybí-li pronásledování, to však ať se nestane, ctnost ochabuje a nesplní své poslání."

Čím prudčeji doléhá pronásledování, tím více nás upevňuje v ctnosti. Podobně donucují mohutné větry strom, aby hlouběji zapustil své kořeny. Pronásledování nás přivádí k zamyšlení nad sebou, není-li snad přece v nás něco, čím si je zasluhujeme.

Trvalá přízeň lidí a všeobecný potlesk činí člověka pyšným, takže zapomíná na své povinnosti. "Dobře pro mne, Pane, že jsem byl pokořen" (Žl 118,71).

Tím, že nás svět nenávidí, prokazuje nám největší dobrodiní. Poskytuje nám příležitost nemilovat ho a pohrdat jím.

Neskládáme-li žádnou naději v lidi, jsme donuceni očekávat všechno od Boha: když pozorujeme, že se lidem nelíbíme, je to pro nás napomenutím, abychom se snažili zasloužit si přízeň Boží.