22. ČERVNA

"Při různých sebezáporech bychom měli dávát přednost těm, které pronikavěji pociťujeme a tělu neuškodí; takovými se totiž tělo umrtvuje citelněji a přísněji."

Míru tělesného umrtvování ať určuje opatrnost, aby ho nebylo ani příliš mnoho, ani příliš málo než se sluší. Hrozí tu nebezpečí přílišné horlivosti nebo sebelásky.

Cílem tělesného umrtvování není tělu uškodit, nýbrž je pociťovat. Více dělá, kdo je v něm vytrvalejší. Výstřednost se neslučuje s vytrvalostí; kdo se chce mnoho umrtvovat, ať se sebezapírá umírněně, toto má trvání.

Je lépe, umrtvuje-li se tělo častěji a s přestávkami než přísněji a bez odpočinku; koná-li se nepřetržitě, otupí cit: čemu jsme si navykli, to nás už nebolí; je-li umrtvování těžší, osel padne pod tíhou břemena.

I štípání komárů nám může zasloužit mučednickou korunu; není vždycky nutné krveprolití nebo rozsápání tělesných údů.