28. ČERVNA

"Stupeň duchovního pokroku nevyčteš z tváře, ani z držení těla, ani z přirozené náklonnosti či z lásky k samotě, nýbrž z násilí, které si člověk činí."

Je to pohodlná svatost, která touží po chvále za to, co je více projevem otupělé povahy než ctnosti; nazveš snad svatým také dřevo, které nikdy nevzplane hněvem ani žádostivostí?

Zda a jakou chválu si zaslouží nějaký skutek, ať rozhodne to, jak jsme se museli přitom přemoci a upřímný motiv, který nás vedl. Zde určuje cenu námaha.

Že nejsou někteří lidé špatní, je pouhým štěstím, vždycky je to náhoda, že nenarazili na špatné příklady nebo se nedostali do zlých příležitostí; kdyby se tak bylo stalo, stali by se těmi nejhoršími. "Kdo nic nezkusil, ví málo" (Sir 34,9).

Nikdo ať nedoufá, že dosáhne vítězné koruny bez boje. Vrozenou lásku k samotě a k mlčení, útěk před lidmi nelze pokládat za ctnost, nýbrž spíše za nectnost mrzoutství.