30. ČERVNA

"Je velmi prospěšné, chceš-li dělat v duchovním životě pokroky, abys měl přítele, kterému bys dovolil, aby tě upozorňoval na tvé chyby."

Jako nikdo nevidí na svůj vlastní obličej, tak nedokáže ani sám dobře posoudit své vlastní chování a mravy. K tomu je zapotřebí cizího oka, které by se na tebe a tvé způsoby kriticky podívalo.

Je velkou drzostí, chce-li někdo, aby byl stále chválen nebo namlouvá-li si, že nepotřebuje žádného napomenutí nebo pokárání. "Řekneme-li, že hříchu nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravdy. - Řekneme-li, že jsme nezhřešili, děláme z Boha lháře a jeho slovo v nás není" (1 Jan 1,8-10). Čím méně chyb na sobě vidíš, tím více jich máš.

Jsi-li rád, když tě někdo upozorní na nějaký nedostatek nebo skvrnu na obličeji či na šatech, proč tak těžce neseš, když jsi upozorňován na věci, které jsou více na újmu a daleko více škodí?

Více miluje, kdo méně pěkné napomíná, než ten, kdo to chválí. Tento pochlebuje, onen miluje. Chce z tebe mít dobrého člověka, chce, aby sis zasloužil chválu a lásku všech lidí. Ty, kteří se o tebe takto starají, pokládej za své dobrodince.