13. ČERVENCE

"Kdo se oddal modlitbě, ať neklesá na mysli při vyprahlosti ani ať se nevyvyšuje v době útěchy. Při neútěše ať si připomíná milosti, kterých se mu dostalo, při útěše ať myslí na to, že je to almužna, kterou dostal zdarma od Boha."

Obloha není vždycky jasná, velmi často bývá zataženo; tak jedná Bůh s těmi, kteří se modlí; dopouští změny: jednou zaplavuje duší bohatými útěchami, jindy ji suchem vysouší. Obojí však přichází z nebe.

Svou přítomností v nás rozněcuje Bůh lásku, svou nepřítomností nám dává poznat naše vlastní síly. Svou přítomností odměňuje naší snahu, svou nepřítomností nás zkouší, dokážeme-li milovat bez odměny. Svou přítomností nám dává již předem zakoušet nebe, svou nepřítomnosti nám ukazuje, jak trpké je žít bez něho. V obojích situacích je však Bůh.

Hodnotu modlitby neurčuje ani vyprahlost, ani útěcha. Není lepší modlitbou ta, která je bohatší na útěchu, ani není horší modlitbou ta, která je vyprahlejší. Kvalitu modlitby určuje naše vůle.

Podobně jako v přirozeném, tak i v nadpřirozeném životě se střídají události radostné se smutnými, neboť Bůh se raduje z této rozmanitosti a chce, aby se nám stále stejné zážitky neznechutily.