16. ČERVENCE

"Aby nás při posuzování vlastních záležitostí nezavedla na scestí sebeláska, je třeba je vidět jako záležitosti cizí, ne své vlastní, aby o nich rozhodla pravda a ne cit."

I když naše tělesné oči vidí všechno, sebe přece vidět nemohou, tak je to dáno přírodou. Podobně je to s naším rozumem, okem duše, kterému může být svěřen úsudek o druhých, avšak ne o sobě samém.

Každému se více líbí to jeho vlastní než cizí. Nikdo se nepohoršuje nad tím, co sám udělal. Věci bližší se zdají být větší, věci vzdálené se zmenšují. A poněvadž ti není nikdo bližší než ty sám, není ti také nikdo milejší.

Cit je špatným soudcem ve sporných záležitostech; naklání misku vah na tu stranu, kam sám tíhne; to, co chybí na zásluze, dodává ze své náklonnosti; není divu, že převažuje.

Čím více se někdo vzdává své sebelásky, o to upřímněji miluje. Tak budeš chtít to, co je opravdu dobré, ne co se jen takovým zdá. Budeš-li následovat svou vůli, kam tě jen tento slepec zavede?