21. ČERVENCE

"Jestliže své tělo nějak rozkošemi zhýčkáme anebo jestliže je nemírnou přísností zeslabíme, i když se zdá, že to děláme pro čest Boží a abychom si získali zásluhy, budeme se muset z obojího před Bohem jednou odpovídat."

Je těžko říct, ničí-li se tělo rychleji strohostmi či rozkošemi; je to problém: přísností se ničí bolestněji, rozkoší příjemněji, ničí se však v obou případech; nůž ničí nejen používání, nýbrž i rez: různým způsobem stejná škoda.

Více lidí umírá nestřídmostí než ve válkách. Venuše²³ podává nesčetným lidem sladký sice, ale zhoubný jed; dotýká se příjemně těla a ničí je; oslabuje síly, urychluje nemoci, zkracuje život.

Naše tělo patří velkému Bohu a je nám svěřeno do ochrany, takže ho nesmíme užívat podle své libovůle ani je nemůžeme beztrestně vydávat v nebezpečí. Bůh jednou přijde a bude z něho od nás vyžadovat počet.

"Pane, byl jsem nerozumný a nechápal jsem, byl jsem vůči tobě jako němá tvář" (Žl 72,22). Musím o sebe pečovat, abych mohl služit Bohu. Tělu náleží stejná péče jako oslovi; pečuje se o něj, aby mohl nosit břemena.

²³ Venuše, řecká bohyně smyslné lásky.