12. SRPNA

"Nikdy nic nerozhoduj v době prudké útěchy nebo neútěchy, nýbrž až se uklidníš a pak udělej to, co ti radí zdravý rozum a ne vznět citů."

Ve všech věcech, které podnikáme, máme jednat s rozvahou. Vše, co se koná bez ní, nezasluhuje chvály. Podaří-li se to však přesto, byla to šťastná náhoda, měli jsme víc štěstí než rozumu. Ten jedině odlišuje člověka od tvora nerozumného.

Spěch a omyl jsou docela dva příbuzní. Jak je ukvapené rozhodnutí snadné, tak je i málo užitečné. Spěch je špatným rádcem, neporadí nic rozumného.

Jestliže se musí dlouho rozvažovat, jak se má jednou rozhodnout ve světských záležitostech, čím více je toho zapotřebí ve věcech, které se týkají duše nebo věčnosti: kde se člověk snadněji zmýli, je také možnost to napravit, pokud to vůbec jde, nesnadnější.

Mnoho nás poučí i sám čas. Počkej; prodlení často přinese takovou radu, jaká by se stěží mohla očekávat i od toho nejmoudřejšího člověka. To, co se odloží, může se ještě stát, co se však již stalo, nemůže se odvolat.