15. SRPNA

"Nedá-li se příliš zřejmá hanebnost bližního rozumně omluvit, neodsuzuj viníka, nýbrž prudkost pokušení, jemuž bys byl buďto ještě hůře nebo stejně také podlehl."

S nemocným musíš mít soucit a ne se mu posmívat, poněvadž nevíš, co jednou čeká na tebe; minulo-li tě neštěstí dnes, zítra tě může zasáhnout; pokud žijeme, jsme nebezpečí stále vystaveni.

Kolikrát jsi svědkem lidské křehkosti, věř, že se ti tolikrát uvádí na paměť tvá vlastní, aby ses naučil obezřetnosti, ne však abys pohrdal padlým člověkem. Trestem za pohrdání druhým bývá velmi často ještě větší vlastní provinění.

Ozve-li se smutně náhodou zasažené lvíče, bojí se lev; nevěř ani své nevinné minulosti, ani svému předsevzetí tolik, že bys odložil všechen strach před hříchem: bylo by to předčasné. Vyhasnou-li hvězdy na nebi, v co mohou doufat hořící dřeva? Cizí špatnosti ať jsou ti pro výstrahu.

Kdo tě ustanovil soudcem nad slovy a skutky ostatních lidí? Jakým právem si osvojuješ soudcovský úřad? Dnes je více překladatelů než autorů, více soudců než soudních sporů; pokud nejsou v jejich počtu zahrnuti sami soudcové, kteří se prohřešili proti lásce.