16. SRPNA

"Kdo chce pečovat o spásu bližního, musí požívat vážnosti, avšak takové, která nemá nic společného s nestálou vážností světskou."

Něco jiného je pýcha, něco jiného je vážnost. Pýchu plodí vzdělání, sláva, pocta a jiné přirozené vlohy, vážnosti se nabude jen bezůhonným životem. Jak mnoho je vážnost v duchovní správě užitečná, tak jí pýcha škodí.

K získání vážnosti není zapotřebí ani vzdělání, ani vynikajícího postavení, ani bohatství: může se získat bez tohoto nákladu. Veškerá vážnost je podmíněna pouze ctností a pokorným smýšlením člověka.

Velká hrdost spíše zastrašuje než přitahuje, rychleji strhne ke své nevážnosti než k lásce; bez ní je marné všechno namáhání: srdce se nedá přemoci, pokud se nepoddá dobrovolně.

Pyšné držení těla a vážný výraz v obličeji prozrazují odpůrce, ne přítele, těm člověk spíše odporuje než přizvukuje. Není jistější metody, jak si získat lidská srdce, než naklonit si je nenápadným způsobem; vlídnou pokorou se otvírají tajemství, která by se byla pýše uzavřela na tisíc zámků.