17. SRPNA"V žádném případě nebuď tvrdohlavý; jestliže jsi však něco dobře začal, pokračuj v tom horlivě dále tak, že nebudeš klesat ani na mysli, ani zbaběle utíkat." Jako si vytrvalost v dobrém zasluhuje pochvalu, tak si nezasluhuje hanu, kdo se odhodlal k něčemu lepšímu; není to slabost, když někdo zanechá poznaného omylu, naopak, je to známkou ducha, který dává přednost lepšímu. Lpí-li někdo tvrdošíjně na rozhodnutí, které jednou udělal a co jednou řekl, ať je to cokoliv, je tak jasné a jisté, že by spíše omyl omluvil než odvolal, svědčí o velké domýšlivosti, ne-li o hloupé tvrdošíjnosti. Kdo byl kdy tak prozíravý, aby si namlouval, že ani jemu, ani jiným nemohlo nic lepšího napadnout než to, s čím jednou přišel? Není to pýcha nebo neslýchaná zloba, pokládá-li se někdo za moudřejšího než všichni ostatní? Je známkou člověka moudrého, dokáže-li změnit plán, změní-li se okolnosti. Nejobtížněji se jedná s člověkem tak tvrdohlavým, u něhož nic neplatí ani rozum, ani rada, která se nezrodila v jeho hlavě. Čím je kdo moudřejší, tím přístupnější je také rozumovým důvodům. |
Zpět ke knize |
Tuto stránku navštívilo [an error occurred while processing this directive] návštěvníků. |