19. SRPNA

"Vzácnou výjimkou by byl člověk, který by dokonale poznal své chyby, aniž by mu je Bůh dal zvláštním způsobem poznat."

Když už nemocný necítí nemoc, kterou je těžce postižen, je to s ním opravdu špatné. Jako by se mělo gratulovat tomu, kdo zavčas pozná, že je nemocný, tak by měl mluvit o štěstí ten, kdo vidí své chyby. Oba dva zatouží po ošetřování a mohou doufat, že se uzdraví.

Od narození jsme vlastně slepí. Jako nemůže nikdo vidět svůj obličej, tak nevidí ani své chyby; jsou totiž tak jemné, že je i pozornější oko stěží rozezná od ctnosti.

Prozrazuje malý důvtip, kdo nedovede omluvit své chyby; to dokáží již malé děti, aniž by se tomu musely učit. Je-li nesnadné je omluvit, mohou se přikrášlit; není problémem dát jim pěkná jména a odít je nádhernými šaty.

Na světě vládne sebeláska a způsobuje takovou oční chorobu, že všechno, co je s ní spojeno, zdá se být svatým. Chyby by se daly snadno napravit, avšak zapouštějí kořeny proto, poněvadž zůstávají utajeny ve skrytu.