20. SRPNA

"Duchovní správcové musí být především hluboce vnitřními, protože jinak, i když pečují o spásu druhých, uvádějí svou vlastní v nebezpečí."

Velmi mnoho pastýřů nehledá prospěch svých ovcí, nýbrž jejich vlnu a mléko, nejde jim o to, aby duše žily věčně, nýbrž aby oni sami se teď měli dobře. Posuď sám, čím se liší od obchodníků a nádeníků.

Kdo slouží oltáři, bude se z něho také udržovat na živu; avšak vyživovat z oltáře pýchu, podněcovat marnivost, podporovat neřesti, to je promrháváním majetku Kristova, to krádeží na oltáři.

Pečovat o ovce a ne o duchovní život znamená sebe zahubit a ovce nezískat. Zřídka se někdo obrátí, poněvadž je velmi málo dobrých pastýřů; co budují slovy, rukama ničí; více tím pohoršují než povzbuzují.

Povolání k duchovní správě se musí přísně prověřovat; hledá-li v něm někdo obživu, zdroj příjmů, pohodlný a bezpracný život, postará se o tělo, ale duši zahubí. "Když však slepý povede slepého, oba padnou do jámy" (Mt 15,14), kam tedy kráčím já?