1. ZÁŘÍ

"Aby pomáhali bližním, káží muži vynikající ctnosti, i když nejsou moc učení, svým příkladem výmluvněji a svým zjevem přesvědčují k řádnému životu mocněji, než by to dokázala řečnická zkušenost těch nejlépe vyškolených mužů."

Něco jiného je klábosení než výmluvnost, královna srdcí. Je mnoho mluvků, avšak málo těch, kdo dovedou získat srdce, poněvadž se mnozí starají jen o to, co je nutné říct, méně se však znepokojují tím, co je nutné dělat.

Pronesená slova, pokud nejsou zakotvena ve ctnosti, nezasáhnou srdce; kdo chce přesvědčovat o ctnosti jiné, musí nejdříve přesvědčit sám sebe, jinak jeho řeč vyzní naplano: nadělá mnoho hluku a povyku, na srdce nezapůsobí.

Způsob, jakým lidé posuzují, je směšný. Za nejlepší řečníky povžují ty, kteří toho co nejvíce namluví, jejichž řeč se podobá rychlému toku řeky, jako by věrohodnějším faktem pro jejich posouzení byl potlesk posluchačů a ne jejich vliv na srdce.

Snadněji se dají napravit zkažené mravy svatostí života, než poučováním o ctnosti z tisíce kazatelen. Spíše pobloudí lidská přirozenost, než by se lidé vzdali svých zděděných mravů.