14. ZÁŘÍ

"Kdo shledává, že chybil, ať neklesá na mysli: i chyby prospívají zdraví."

Nebyl to jenom Anteus³⁷, který po každém pádu na zem povstával ještě silnější. Často se stává, že zlomené kosti, pokud dobře srostou a jsou vyléčeny, jsou pevnější než ty, které se nikdy nezlomily. Tak se z jedu stane lék.

Omyl je dobrým a prospěšným učitelem: učí, jak se chránit před budoucím omylem. Co jednou uškodilo, pomáhá provždycky: jedna chyba uchrání před mnohými. Jeden pád na ledě stačí a člověk jde už potom opatrněji.

Kdybychom nebyli nikdy pochybili, nevěděli bychom ani co jsme, ani čeho jsme schopni. Omyl je zrcadlem naší křehkosti; otvírá nám oči, abychom v budoucnosti nepadli ještě hlouběji. Lepší je pokorný kajícník než člověk, který je pyšný na to, že neklesl.

Vědomí vlastní hříšnosti, které ospravedlnilo celníka (viz Lk 18,14), vzbuzuje ve všech pokoru, hledá útočiště u Boha a způsobuje, že tam, "kde se rozmnožil hřích, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost" (Řím 5,20).

³⁷ Anteus - syn Neptunův a Země. Obr, který zápasil s Herkulem a byl jím přemožen. Kdykoliv se dotkl matky Země, nabýval nových sil.