15. ZÁŘÍ

"Umrtvování ani těla, ani vášní se nemá odkládat až na stáří, poněvadž stáří není ani jisté, ani nesnese přísnost."

Co mladý člověk zanedbá, nad tím si stařec zoufá; starý člověk nezíská už ani vědu, ani ctnost, kterou stěží ve svém mládí okusil. Ochablé schopnosti, podlomené zdraví, vyčerpané tělo nejsou schopny ani pracovního úsilí, ani duševní námahy.

Když už oheň vyhasl, je zbytečné jej polévat vodou; první plameny se měly hasit. Nepociťuješ-li na sklonku svého života a při odumírání svého těla žádný oheň vášně, není to tvá zásluha, to je docela přirozené. Temná sedlina oleje udržuje v lampě už jenom slabý a nevýrazný plamínek.

Když už tě vášně samy opustily, když už nemocemi vysílené tělo ztratilo svou bujnost, nemáš vlastně co bys mohl umrtvovat. Nechtít hřešit, když už nemužeš, dělat dobro, když už toho nejsi schopen, komu to dopomůže k zásluhám? Poslední zbytek vína je už usazenina.

Jestliže tě ovládala po celý život vášeň, nevzdá se své vlády ani ve stáří; člověk, který si navykl na hřích od mládí, se spíše zhroutí, než by hříchu zanechal. Jak žil člověk v mládí, tak bude žít i ve stáří, a tak také zemře.