23. ZÁŘÍ

"Je naší společnou povinnosti radovat se z užitečnosti a prospěšnosti obrazu Božího, tj. člověka, kterého Bůh vykoupil předrahou krví svého jednorozeného Syna."

Oko, které nesnese cizí lesk a světlo, je nemocné. Sluneční světlo, z kterého se radují orli, děsí noční sovy. Jen dobří lidé přejí dobro i ostatním.

Pozbudeš snad něco, daří-li se druhému dobře? Boží štědrost je nekonečná a jeho poklady jsou nevyčerpatelné: i když dává druhému velkoryseji, nedá ani tobě méně, jestliže si to zasloužíš.

Ten, který žije v hojnosti, je přece tvým bratrem; ten, jemuž se daří vše podle přání, je údem stejného těla jako ty. Ze všeho dobra ostatních máš i ty prospěch; máš účast na jejich dobru, máš i účast na jejich radosti.

Pán je to, který uděluje dary, rozděluje je však podle svého, ne podle našeho přání. Nám, kteří jsme jen neužiteční služebníci (viz Lk 17,10), patří jen sláva nutnosti a povinnosti jemu sloužit. Jakým právem a proč si přeješ víc?