28. ZÁŘÍ

"Často se stává, že překážíme druhým jenom v jejich práci, ačkoliv bychom je měli svojí prací jen podporovat."

Nikdo nechce zůstat špatným sám. Špatnosti jsou nakažlivé, otravují svým jedem okolí; copak ten, kdo zabrání druhému stát se dobrým, přestává být špatným? Kdyby nikdo nenašel společníky ve své špatnosti, musel by se za ni stydět.

Závidět druhým ctnost, kterou sami nemáme, je vrcholem ďábelské závisti. Dvojí hřích: nekonáme dobro, které bychom mohli vykonat a bráníme druhým, kteří by je chtěli vykonat; to je asi jako chtít se stát šťastným za cenu neštěstí druhého.

Omluvitelnější jsou ony chyby, které přinášejí jakýsi zdánlivý užitek; naprostou špatností však je, když někdo nechce dobro ani pro sebe, ani pro druhého, nechce žádné dobro pro oba a oběma přeje to nejhorší.

Bránit druhým v dobrém je vždycky zlem, u toho však, jehož povinností je dobru učit, je to tím nejhorším. Připraví-li někoho o majetek nepřítel, ztráta se zdá být snesitelnější, usiluje-li však o něj ten, který je mu zavázán, zraňuje ho dvakrát: poprvé na jeho majetku, podruhé v jeho srdci.