12. ŘÍJNA

"Kdo se dívá upřímnýma očima k nebi, vidí lépe stinné stránky pozemských věcí; třebas tyto věci jistým způsobem oslňují, přece je nebeský jas zbavuje všeho lesku."

Větší světlo předčí menší; svítí-li slunce, není vidět menší hvězdy, i když září: tak to s veškerou pozemskou krásou a rozkoší, není ničím, srovnáme-li ji s nebem.

Naší vzpřímenou postavou nám příroda nařídila, abychom se dívali vzhůru k nebi, jako by chtěla říci, že všechno ostatní kromě nebe zasluhuje pouze, abychom po tom šlapali. Jak hodně se mýlí, kdo na tom lpí svým srdcem! Srdce, jež je schopné obsáhnout samého Boha, nenaplní kapka medu nebo hrouda hlíny.

Pohled na cenu za vítězství posiluje sportovce ve výkonu; stejně by měl i nás povzbuzovat pohled k nebi: tam nás očekává věčná odměna, jež není připravena pro lenochy a nedá se ničím jiným získat než zásluhami.

Dívej se k nebi: tam je vlast, o kterou se snažíš; cesta k nebi nevede však žádným pozemským nebem. Ti, kteří tráví svůj život v blahobytu, se pohledem k nebi nepotěší; tam nemají co očekávat.