21. ŘÍJNA

"Kdo si dobrovolně zamiloval chudobu, bere na sebe podobu sochy, aby si se stejným výrazem v obličeji, s kterým by vzal na sebe vzácné šaty, oblékl i šaty docela prosté."

Lidská žádostivost se nikdy nenasytí: její počátek a cíl je všude: má-li už mnohé, chce další, dosáhne-li i toto, chce pak všechno, má-li všechno, není však ještě konec všem přáním a touhám; nikdy neřekne: už mám dost. Je to nenasytná obluda.

Toto zlo, které pochází z naší přirozenosti, napravuje však milost; zušlechťuje tento přirozený sklon s takovou dovedností, že se nám všechno oškliví a že se naučíme žít spokojeně nejen s málem, ale dokonce se obejdeme i bez věcí potřebných.

A tak chudoba není bez léčivého prostředku; co neposkytnou jiná umění, dodá zušlechtěná vůle, to je vůle bez žádostivosti. Opravdu jen málo věcí postačuje; proč se tak pachtíme za zbytečnostmi?

Co na tom, jaké nosíš šaty anebo jaký máš na hlavě klobouk? Zakryje-li šat tvé tělo a ochrání-li tě klobouk před sluncem a deštěm, splnily svoji úlohu; všechno ostatní je zbytečné, není to tvojí ozdobou, nýbrž ty jsi jejich ozdobou.