24. ŘÍJNA

"Můj Bože! Nejvyšší dobro! Jak to, že mě, tak hanebného hříšníka, snášíš?"

Všechna nečistota, která na světě existovala, nešíří takový zápach, jaký vydechuje duše hříšníka. Žádná stoka není výkaly tak znečištěna jako svědomí pošpiněné hříchem.

Zbytečně se tělo odívá nádherným šatem: marně si mažeš vlasy vonným olejem; nadarmo si přikrášluješ tvář líčidly; je-li v tvé duši ohavnost, jsi obíleným hrobem, který se zdá zvenčí pěkný, ale uvnitř je všechna možná nečistota (viz Mt 23,27).

Duše, obraz Boží, která se účastní božské přirozenosti, jednou dědička nebe, se stává hříchem tak hrozným netvorem, že ani Afrika nic podobného nezplodila, dřevem pro oheň v pekle, ďáblovou otrokyní, postrachem pro anděly a ohavností před Bohem.

A proč to všechno? Pro chvilkovou rozkoš, pro trochu dýmu slávy. Smrtelníci, milujte krásu nevinné duše! Veškerá krása královské dcery je uvnitř; nekupujte si za ni špínu.