4. LISTOPADU

"Každý pokročí v duchovním životě v té míře, v jaké se odloučí ode všech svých přátel a známých a odpoutá od starostí o lidské záležitosti."

Nejsilnějším poutem je pouto krve; každé jiné se lehčeji uvolní než toto; připoutává člověka tak, že mu stěží dovolí trochu se povznést nad zemi. Jestliže ctnost nezakazuje, tak jí jistě překáží; jestliže horlivost neudusí, tak ji umenšuje.

To, co se týká Ježíše Krista, nezjevuje tělo a krev (viz Mt 16,17). "Lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí" (Mt 10,36); jsou to lichotní nepřátelé, kteří sledují vlastní zájmy, ne zájmy Boží a špatně nám radí jak při rozhodování, tak i při našem jednání.

Kristus opustil na počátku svého vykupitelského díla tak svatou a tak milou matku; ty se chceš na klíně své matky stát prorokem nebo apoštolem? To ti radí přirozenost, ne milost.

Bůh chce být milován "celým srdcem, celým rozumem a celou silou" (Mk 12,32); je-li srdce rozděleno i mezi jiné, nemůže plně uspokojit Boží očekávání. Kdo miluje něco mimo Boha, nemiluje ho dostatečně.