18. LISTOPADU

"K oboustrannému sjednocení přispěje pohrdání časnými věcmi, v kterých se sebeláska, úhlavní nepřítel jednoty a všeobecného dobra, dopouští omylů."

Všechny dosavadní války ve světě rozpoutalo "mé" a "tvé", jejich střetnutí končí soudem nebo válkou; kde zazní toto znamení polnice, tam je veta po jednotě.

Pokud převažuje jedna miska váhy druhou, nelze doufat v rovnováhu, jsou-li však obě prázdné, hned jsou v rovnováze. Tak dochází snadno k jednotě tam, kde neexistuje žádná touha po majetku.

Neustanou ani veřejné, ani soukromé válečné požáry dříve, pokud se jim nevezme palivové dřevo, tj. touha po časných věcech; tyto totiž dodávají potravu plamenům.

Když se narodil Kristus, stalo se jeho rodiště místem pokoje (viz Žl 75,3). Poněvadž byl položen do jeslí jako chudý, nezatoužil po ničem ze světského bohatství. Jakmile se Herodes doslechl o jeho královském titulu, skončil mír válkou a vraždami tolika neviňátek.