19. LISTOPADU

"V pokušení je nutné vzbuzovat naději a posilovat se myšlenkou, že se zase brzo dostaví útěcha, zvláště jestliže se zbožnými úkony ponenáhlu překonají neútěchy."

Že následuje noc po dni a že se radosti střídají s žalostmi není jenom přirozeným chodem, nýbrž i záležitostí milosti; kdybychom nikdy nezažili deštivé dny, nedovedli bychom si vážit slunečního počasí.

Bůh dopouští neútěchy, buďto aby nás i v nich vycvičil a naučil nás snášet jak dobré, tak i zlé, nebo abychom se neustálým klidem příliš nevyvyšovali, nebo, a to jistě, abychom se poučili, kde máme prosit o pomoc.

Také ve vlnobití se dá doplout do přístavu. Toto ať je útěchou pro duši, která miluje Boha: může se k němu přivinout v neútěše stejně jako v útěše. Uvědomuje-li si, že všechno pochází z rukou otce, pak neexistuje nic, co by se jí nelíbilo.

Kdyby někdo chtěl nahradit duchovní neútěchu útěchou tělesnou, léčil by ochablost údů jedem a nemoc odstraňoval smrtí. A to je to, co chce ďábel ve zmatcích ulovit.